Malej Kryštof byl v popelnici už od svýho zrodu
Měl štěstí, že žil v tomhle temnym tichym hrobu.
Kdyby uměl mluvit, řek' by snad: (pápápápá)
"Já jsem nechtěnej, nechte mě spát. (pápápápá)
Nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít."
Malej Kryštof chtěl jen svýho tátu a svoji mámu.
A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů.
Kdyby uměl mluvit, řek' by snad (pápápápá)
Zimou schoulenej: "Nechtě mě spát. (pápápápá)
Nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít."
Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu.
A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů.
Kdyby uměl mluvit, řek' by snad: (pápápápá)
"Já jsem nechtěněj, nechte mě spát. (pápápápá)
Tak nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít."