Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na
Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední
Praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl
Do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan.
Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
A zvony odletěly za větrem do Říma,
Obzor se rdí, můj táto,
Hanbou šarlatovou
Už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.
Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
Jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,
A mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
I do ran na orlici, kterou už poutají.
®: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
Hřeben větru rozčesává pera plamenná,
Věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
Zlatá doba nenastává, bude kamenná.
Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,
Mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
Být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
Na svatbu se Zubatou železné prsteny.
Není to med, zas píti číši vrchovatou
A věřit na proroky v chorálu polnice,
Sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
Na erbu pro otroky - pro naše dědice.
®: + bude kamenná, bude kamenná ..