1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,
Spadaly do hlubin figurky z papíru,
Jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
Zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.
2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
Tvé oči uvidí odp**né divadlo,
Všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
A zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
Ref: Broukáš si pomalu tesklivou melodii,
Když bloumáš ulicí, cítíš se sám,
Vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,
Říkáš si: měsíci, jsi starý krám!
3. Městem se míhají opilá zrcátka,
Oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
Pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
Tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.