[Verse 1: Renne Dang]
Pondělí ráno usínám s horečkou sobotní noci
Všechno to peklo pro spásu, jenom pro osobní pocit
Klidně ji nechám tam venku, venku jí nechám prosít
O moje tělo, můj hlas, o její slova bezmoci
A jsem vítěz, ona ví že byla chybou mou
Nechám jí plynout tmou, nechám jí usnout s touhou
Po měl zbyl jen kouř a spoustu padlejch pout
K večeru co smyl soud, doufám že zapomenou
**Dodělám někdy jindy**