S jednou krabicà celej život svůj,
v knize jenom teÄka na konci vÄ›ty k tomu,
pÅ™ed zrcadlÃcà kÅ™ivou stÄ›nou stůj.
Kam směřujeÅ¡ teÄ a proÄ? Kam patÅ™ÃÅ¡, komu?
Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudà v prapodivným světě,
nevidà proÄ má
dědictvà pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
DveÅ™ma prásknout, nikdy neotevÅ™Ãt,
tak jak vlÄe zůstat sám sobÄ› pánem domu,
ucpat uši tmou, všemu neuvěřit,
když by Å™Ãkal tvůj strach: "Znám", tak vzepÅ™i se tomu
Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudà v prapodivným světě,
nevidà proÄ má
dědictvà pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Sedni k nám, pÅ™Ãteli cizÃ,
na pár chvil buÄ náš host,
sedni k nám, pÅ™Ãzraky zmizÃ,
na pár chvil, jen dnešnà noc.
Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudà v prapodivným světě,
nevidà proÄ má
dědictvà pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Zůstal sám, bloudà v prapodivným světě,
nevidà proÄ má
dědictvà pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.