Když ráno vstávám,
Nechávám za sebou svůj stín.
Při pohledu do zrcadla
Dostávám zase ten můj splín.
Jó, jsem to určitě já,
Co odrazem teď zdá se být,
Je to teda hroznej pohled
A tak zase nemám v duši klid.
Kamarád mi věčně říkával:
Metlou lidstva vždycky meteš sám,
Na množství se vůbec nekoukáš
A nepřátel se nelekáš.
Můj cíl je už teď jasný,
Jedinou zbraní dobýt svět,
Kouzelným zrcadlem
Vyřeším všechno a to hned.
Od mýho problému
Prý tenhle zázrak pomáhá,
Pokaždé se v něm krásnej zdáš,
I když piješ třeba do rána.
Kamarád mi věčně říkával:
Metlou lidstva vždycky meteš sám,
Na množství se vůbec nekoukáš
A nepřátel se nelekáš.