Bylo to jednou ráno, sebe právě vzbudil jsem Do prázdna zase koukám, kde to asi jsem Jsem doma, ležím tady sám Kde jsem včera večer byl, to já přece dobře vím Do rukou láhev beru, kocovina zase řádí Kocovina řádí dál, tak piju sám Celej život jsem se snažil, abych k něčemu byl A aby po mně kousek aspoň něčeho zbyl Marná je však moje touha, když těžkej osud mám A tak můžu jen to jedno: Já piju dál... Bylo to jednou ráno... Já piju dál... Jedno horký ráno do hospody zas jsem šel Abych se tam s partou známejch, jó, opět sešel My si tam rozumíme, protože stejnej osud máme Když někdy koukáš oknem, jak lidi někam spěchaj Chce se ti vyběhnout ven a říct, ať toho nechaj Ale ten, kdo chvíli stál, už stojí dávno opodál Jaká je však lidí touha, když nevědí, co chtěj Tak jim řekni třeba: "hej, tak se měj!" Ty už víš, jak to končí, poznal jsi to sám Jenom se pousměješ a řekneš: "já piju dál" Já piju dál... Jaká je však lidí touha...