Hm... - Balada o očích topičových lyrics

Utichly továrny, utichly ulice, usnuly hvězdy okolo měsíce a z města celého v pozdní ty hodiny nezavřel očí svých jenom dům jediný, očí svých ohnivých, co do tmy křičí, že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí dělníků deset své svaly železem propletlo, aby se ruce a oči jim změnily ve světlo. "Antoníne, topiči elektrárenský, Antoníne, do kotle přilož!" Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly, přikládá plnou lopatu uhlí, a že jen z člověka světlo se rodí, tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí v praméncích drátů nad městem plují, v radostná světla se rozsvěcují. Antoníne, Antoníne, Antoníne... Smějí se soudruzi, Antonín s nimi a uprostřed noci s hvězdami elektrickými na svoje ženy si vzpomenou na chvíli, které tak často si dětinsky myslily, že muž na svět přišel, na svět, aby jim patřil. V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý, poznal těch dvacet pět roků u lopaty, v nichž oči mu krájel plamenný nůž, a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž, zakřičel nesmírně nad světem vším, zakřičel nad nocí: "Soudruzi, dělníci elektrárenští, slepý jsem, - nevidím!" Proč muž tu na světě vždycky dvě lásky má, proč jednu zabíjí a na druhou umírá?" Proč jsi se miloval s tou holkou proklatou, s milenkou železnou, ohněm a lopatou? Neslyší slepec, - do tmy se propadá a tma jej objímá a tma jej opřádá, raněné srdce už z hrudi mu odchází hledat si ve světě jinačí obvazy, nad černou slepotou veselá lampa visí, to není lampa, - to jsou oči čísi, Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá:!