Buty - Olina lyrics

Začlo to tak, že mi Olina ukázala fotku svého dědy, Když byl ještě mladý, nechal se u chaty fotografem vyfotografovat. Ani jsem nevěděl, že jsem to byl a potom mi řekla, Že ještě žiju a že jsem se osobně v televizi poznal. Řek' jsem si, fajn, ale to není možné, jak je to možné, To jsem se musel narodit dřív, než jsem vlastně umřel. A tak to vidíte, co je tu normálně v přírodě možné, Jsem teprv nad hrobem a už se tu zase někde fotím. Hned zítra ráno si pošlu poštou celé svoje jmění, Už brzo umřu a tak se mi ty peníze budou extra hodit. A taky netuším, proč bych je tu měl někomu nechat, Když jsem tu já a adresu znám k sobě domů. Samozřejmě bych to taky klidně mohl udělat jinak, Hnedka to vzít, nacpat to do sáčku, osobně to předat. Jenomže netuším, o čem bych se asi tak sám spolu bavil, Pošlu to poštou, tak aspoň nemusím nikam chodit. Hned zítra ráno si pošlu poštou milion korun, Zbytek si nechám, co kdyby to náhodou nebyla pravda.