S jednou krabicà celej život svůj, v knize jenom teÄka na konci vÄ›ty k tomu, pÅ™ed zrcadlÃcà kÅ™ivou stÄ›nou stůj. Kam směřujeÅ¡ teÄ a proÄ? Kam patÅ™ÃÅ¡, komu? Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudà v prapodivným svÄ›tÄ›, nevidà proÄ má dÄ›dictvà pouhý s lebkou na vinÄ›tÄ›, nevinný a sám. DveÅ™ma prásknout, nikdy neotevÅ™Ãt, tak jak vlÄe zůstat sám sobÄ› pánem domu, ucpat uÅ¡i tmou, vÅ¡emu neuvěřit, když by Å™Ãkal tvůj strach: "Znám", tak vzepÅ™i se tomu Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudà v prapodivným svÄ›tÄ›, nevidà proÄ má dÄ›dictvà pouhý s lebkou na vinÄ›tÄ›, nevinný a sám. Sedni k nám, pÅ™Ãteli cizÃ, na pár chvil buÄ náš host, sedni k nám, pÅ™Ãzraky zmizÃ, na pár chvil, jen dneÅ¡nà noc. Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudà v prapodivným svÄ›tÄ›, nevidà proÄ má dÄ›dictvà pouhý s lebkou na vinÄ›tÄ›, nevinný a sám. Zůstal sám, bloudà v prapodivným svÄ›tÄ›, nevidà proÄ má dÄ›dictvà pouhý s lebkou na vinÄ›tÄ›, nevinný a sám.