Po slibném začátku,
slibný konec,
jen mi ještě řekni,
kde pramen ústní vody pramení.
A má se kámen taky holit?
A jak tě vůbec poznám,
máš nějaké zvláštní znamení?
Já bydlím na úpatí velké hory,
slyším jak z nebe sněží kamení.
Až za mnou jednou příjdeš,
budeme se třeba bavit.
Budeme se třeba bavit,
jestli nás to bude bavit,
budeme se třeba smát,
když myslíš, že je čemu.
Je mi jako číslici v číselné řadě,
jsem krácen, dělen a věčně v mínusu.
Já vím, že je koule hranatá,
myslím, že to na nás dobře hraje.
Já vím, že je krychle kulatá,
čeká až se nebudeš dívat
a skutálí se někam pryč,
kde se s námi může v klidu jen tak válet.
Budeme se jen tak válet,
už si nechci na nic hrát,
ale ještě bych chtěl s tebou projít žitným polem,
ještě bych chtěl zlámat tvoje kosti v kole.
Vina ti sluší, jsou to krásný šaty,
jen rukávy jsou trochu dlouhý
a u krku to škrtí,
jinak padne jako ulitá;
a je věrná,
kamkoliv utečeš,
vždycky se k tobě zase vrátí.
Já vím, že je koule hranatá,
myslím, že to na nás dobře hraje.
Já vím, že je krychle kulatá,
čeká až se nebudeš dívat
a skutálí se někam pryč,
kde se s námi může v klidu jen tak válet.
Voda (voda), to je taky pěkná podvodnice,
přetekla si z lahve do sklenice
a za tenkou stěnou skla
láme paprskům světla jejich dráhu.
Všechno se jednou srovná,
dráha světla bude zas rovná.
Všechno, všechno se jednou srovná.