U tichého staveniště maringotka
Rozbřesk mosty stínů
Svařil plamenem
Stín jeřábový
K maringotce vede
Stínem tím pán Umbrtkapán
Nad ránem se šourá
Přinapuchlou tváří, coby plnovouse
Nese, podpírá roj včel
Hrubou silou odchlipuje plát
Zahnizďuje v maringotku včely
V úl ji mění
Včely pána Umbrtky jsou prejtonosné
Sedají na prasata, co rozkvétají zjara
Která bují
Jejichž koryta hle! sen o perle vytěsňují
Ten o perle hozené a skryté
Prejtonosné včely na brav sedají
A prasata opylována
Masem jedno druhého
Však zabřezly by bachyně i bez toho
Tovížejo
Vždyť je jich všude tolik
Prasat u struků a koryt
Která rozkvétají zjara
Na ně prejtuvčely sedají
A s nožičkama buclatýma
Do úlu se vrací
Z těžkých šedých pláství
Stáčí Umbrtka pán prejt
Když si na něm pochutnává
Hladí ji po hlavohrudi
Jednou rukou mlsá
Druhou hladí včelí královnu
Tak užírá pán Umbrtkapán prasata
Tak, aniž by co o tom tato věděla
V maringotce-úlu mezi plástvemi
Uvězněny bulvy, kosti, modráky
Pod živoucími půltunami křídel
Vytřeštěné v bzučení a pohybu
A vytřeštěné do pohybu zazděny
Jako hračky nekřtěněte v předsálí
Umbrtka tam navždy zaklel
Zakul do slaného tlení
Pod živými půltunami kusadel a křídel
Dělníky, kteří si moc přispali