Tam bydlím, kde prach u starých popelnic
Tam spím mezi cihlovými zdmi
Vyrážím do práce za mlhy a tmy po ránu
Tramvajím dívám se do očí
Slovany září špínou a klidem na práci
Nekonečný počet dní, težkých a deštivých
Umbrtka chodí do skartu na pračky
Rozbíjet a demontovat na dračky
Umbrtka jako stavebník
Na obrovském jeřábu v kabině
I jako šéfmontér dole
Rozkazuje svým dělníkům
Mistrům a zámečníkům
Aby do boha to jelo
"Vytrhnu vás ze své země
Kterou jsem vám dal
A zavrhnu od své tváře tento dům
Který jsem oddělil jako svatý pro své jméno
A vydám jej za rezavý železný klíč
Vynesený z hnědouhelného povrchového dolu v sokolovské pánvi
A předmět výsměchu mezi všemi salámy"
Umbrtka dokončil svou motlitbu
Vyžehnul z výkopu oheň
A na Slovanech propukl požár
Dům naplnila šedá oblaka
Všechen lid té čtvrti se seběhl kolem domu
A jásal nad utrpením těch nových zdí
Postavili tam pak zpátky staré kůlny
Pravé Plzně jako symbol skartosféry