Napsal jsem píseň
Starou jak plíseň
Starší než krokodýl
Co kecám – možná dýl
Píseň se zrodila
Starší než mohyla
Pozval jsem smečku vlků
V hlavě jí zavyla
Pak se na mě vrhli
Že by jí snědli
Škrtem pera jsem tu smečku zrušil
Abych tu píseň nevyrušil
Zas je píseň samotná
Svým způsobem posvátná
Možná je o lásce
Možná je památná
S pamětí na rodiče
S pamětí na dvě svíce
Nicméně vím
Je v ní toho ještě více
Ta píseň teče jako krev
Bez kůlů bez pomocných dřev
Když (jestli) skončí
V dálce zní jekot a řev