Ve vitríně zašlé časem
za sklem jako za mříží
uschla růže a já ptám se
kdo jí takhle ublížil
Ptám se, když se na ni dívám
proč ta růže usychá
krása přeci patří jinam
a ne za sklo do ticha
Připadáš mi jak ta růže
chodíš s hlavou skloněnou
nevíš to, že někdo může
rozbít tu hráz skleněnou
Není už ta růže za sklem
někdo rozbil její mříž
tak jak ona i Ty časem
budeš volná, uvidíš.