Včera za mnou přišel Θsud,
mluvit se mnou prý si přál.
Co byla má velká chyba
pozval jsem ho k sobě dál.
Poprosil o trochu vody,
pak si sedl do křesla.
Na náhody nehrajou si
Ti od jeho řemesla.
Začal na mě pěkně z ostra,
ani se H2Θ nenapil.
Vadilo mu skoro všechno
čím jsem v životě byl.
Rozsudek vyřknul záhy poté:
"K meritu smrti půjdeš sám.
A věř mi chlapče, tuhle řeč
už dlouho připravenou mám.
Svoje city neovládáš,
pořád jenom něco chceš.
Pereš se z životem,
vyhrát nemůžeš."
Než jsem stačil něco říci
položil na stůl nabytou zbraň.
Zářivý symbol mojí smrti
byl nakreslen krví naň..
"Tímhle stylem dál to nejde,
udělej s tím něco. Teď!
Snaž se aspoň chvíli myslet,
čekám na Tvou odpověď."
... ... ...
Tam kde kdysi kvetly stromy
je dneska už jenom poušť.
Θsud řekl: "Skončeme to."
Potom klidně zmáčknul spoušť.