Měl takový strach ze života,
Že celý život z bytu nevycházel.
V práci pracoval a mlčel
A tak ani nikdy nikomu nescházel.
Cestou ze zaměstnání nakoupil tašku jídla.
Večery trávil potmě u okna v panelákovém domě.
A díval se ven na chodící postavy a postavičky. Poslouchal zvuky výtahu.
A přesně v deset vždycky sfoukl svíčky.
A v noci snil o životě,
Po kterém ve skutečnosti tak toužil.
A všechno, co za něco stálo,
Jenom sám ve snu a v noci prožil.
Tisíce příběhů,
Které měly nahradit ten jediný skutečný.
Ale život nelze utajit,
Nacpat do skříně pod oblečení,
Nebo v umyvadle utopit.
Ref: Když se večer smráká
A do duše se vkrádá zmatek a neklid a stesk.
A když srdce za žebrovím náhle nemá
Dosti místa a zdá se,
Že už podivnějšího světa,
Než je tento, nemůže být.
Tak potom kalné vody rozežene vlna čistá
A chce se žít.
A tak se jednoho dne z práce
Vydal opačným směrem, nevěděl ještě přesně kam,
To se v něm pral jih se severem.
Ale nakročené kroky už nešlo nijak zastavit.
Okoralé srdce a žíznivé rty
Už chtěly konečně promluvit.
A tak si myslím,
Že nikdy není pozdě.
Vždycky se dá skočit do vln,
Spálit záchranné lodě.
Vždycky se dá život zachránit
A zapomenout na všech
Devadesát devět poloh při onanování.
Naposledy jsem ho viděl stát
S nějakou holkou u kina.
Tak milou, tak hezkou,
Že by Vás to samotný začalo zajímat.
A možná by Vám bylo stejně j
Ako mně jasný mnohem líp,
Že život nelze utajit,
Nacpat do skříně pod oblečení,
Nebo v umyvadle utopit.
Ref: Když se večer smráká
A do duše se vkrádá zmatek a neklid a stesk.
A když srdce za žebrovím náhle nemá
Dosti místa a zdá se,
Že už podivnějšího světa,
Než je tento, nemůže být.
Tak potom kalné vody rozežene vlna čistá
A chce se žít ...
Když se večer smráká
A do duše se vkrádá zmatek a neklid a stesk.
A když srdce za žebrovím náhle nemá
Dosti místa a zdá se,
Že už podivnějšího světa,
Než je tento, nemůže být.
Tak potom kalné vody rozežene vlna čistá
A chce se žít.