Přespával jsem v propálených křeslech,
Sám se svým dohořívajícím brčkem,
Temnou místností hřměl basový buben,
Píseň o životě projetým.
Barový pult poset věčnými slony,
Barové vydry usínají navždy,
Hlavu mezi lokty, pusté světy
Mezi kolagenovými rty.
Zavírají Večerky a bledé světlo bledne strachy,
Až ho sežere tma, sežeru tě taky!
I moje milá v soukolí zabloudila,
I její duha byla úchvatně černobílá,
A nikde žádnej rytíř, jenom trní
A pár volů v plastikovým brnění.
Stroboskop osvicoval parket,
Každej tančí sám, citový supermarket,
Někdo hledá, někdo našel, někdo spí
A já vím jen to, že jseš to ty.
Zavírají Večerky a bledé světlo bledne strachy,
Až ho sežere tma, sežeru tě taky!
Otvírají noční bary a temné stíny spí na zdech
A až se rozsvítí měsíc, sežereš ty mě!
Nejraději svoji hlavu chladím
Na tvém horkém bříšku
A neříkej mi, že jsem blázen,
Vždyť i Michael Jackson má modrou knížku.
Otvírají noční bary a temné stíny spí na zdech
A až se rozsvítí měsíc, sežereš ty mě!