Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn,
Až naplní mě, odpustím ho ven
A pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát
Na jednom z jeho břehů akorát...
A roztříštím rým něhou bodláčí,
Rezonancí v kruhy se stáčím
Do prázdných rámů...
Vodopádů stín květinám smáčí
Listy do vín, v dužinách kráčím
Porcelánům.
Slzivou bouří zapírám výlety snů,
Trombóny třpytu roztroubí je v hlas,
Vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list,
Až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst...
Že roztříštím rým něhou bodláčí,
Rezonancí v kruhy se stáčím
Do prázdných rámů...
Vodopádů stín květinám smáčí
Listy do vín, v dužinách kráčím
Porcelánům.