V Loyole Ignác píše Hamleta,
Jenž mluví slova, slova, slova,
Zrna jsou dávno v mouku semleta
A hrbáč havran hlízy klová.
Jsou slova básní v pokru prohraná
A dívky v hot-pants pivem zpité,
Zříš lesklá pera v peří havrana
A kříž, jenž drží jezuité.
R: V zástupu chátra zedraná,
Burlaci s písní jednotvárnou,
Na stěně obraz tyrana,
Krvavé hvězdy nad továrnou.
Na nebi visí oblaka
A měsíc svítí nad hvězdárnou,
V Gulagu bijí kulaka
A hvězdy stárnou, hvězdy stárnou.
Rudá je krev a tužka cenzora,
Rudý je samet vazby spisů,
Rudé jsou žilky v oku kondora,
Rudá je barva kompromisu.
Jedově rudá barva minia,
Pod rudým sluncem bubny znějí,
Zní pochod do citátů z Plinia
Pro školní výlet do Pompejí.
R:
Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,
Protože slov a vět se bojí,
Je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,
Zatímco chlapci v palbě stojí.
Jestliže důsledek je příčinou
A volnost cídí mříže pastí,
Je rodná země možná otčinou,
Však není vlastí, není vlastí.
R: + hvězdy stárnou, hvězdy stárnou ...