Prosím, nehažte kamení, nehažte kamení na mou tvář,
Nosím ďáblovo znamení, na čemž nic nemění svatozář,
A proto prosím, nechte těch ohledů, nechte těch ohledů bezcenných,
Děsím se vašich pohledů přes hlavy sousedů upřených.
Za chvíli rozsudek hlasitě přednesou,
A potom poběží pro sako z pruhů,
Prý pro můj posudek více mě nesnesou,
A naší mládeži půjde to k duhu.
Spěchám, nechte těch proslovů, nechte těch proslovů o scestí,
Nechám na cestě k domovu rezavou podkovu pro štěstí,
Pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí ...