Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,
Pysk zpocený vyzývá podsvětí,
Ó, ďáble můj, mrtvo jest slitování,
Snad zisk splacený zradu mou posvětí.
Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,
Mříž u stěny, sedlá krev na rukou,
Král bez šatů připraven k uvítání,
Hle - kříž dřevěný s trnovou parukou.
R: Jidáši, k čemu výčitky svědomí,
Jidáši, k čemu tohleto smetí,
Farizej nikdy rukama nelomí,
Pro něho účel prostředky světí!
Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,
Hlas zchraptělý do pekel neletí,
Stín provazu jako dar plný zášti
Pro vás, dospělí tohoto století!
R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,
S mincemi nemáš nijaké viny,
Zítra zas třicet stříbrných dostanem:
Vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!