Jak léta jdou a hroby přibývají,
Počítám vrásky, vryté do pleti,
Koleje běží, běží za tramvají
Jak dálka - sladkohořké prokletí.
Má paměť - šedý věšák na vzpomínky,
Zítřek i dnešek změní na kdysi,
K Maxovi zajdu, místo do Demínky,
Přečíst si dopisy, dopisy, dopisy.
Na stole kroužky po přelitých číškách,
Pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
A trapné básně v pramizerných knížkách,
Řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
Na bledém nebi temné obrysy,
Zčernala věž i růže na keříku,
Zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.
Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
Kamínky týdnů v broži s jaspisy,
A čas, ten pianista jednoruký,
Počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
A trocha citu, aspoň ke vzteku,
No zbývá, nežli čekat na dopisy,
Není-li doteků, není-li doteků,
Není-li doteků, doteků, doteků,
Není-li doteků, není-li doteků?