Jak rozdvojený druhý já
představa dost bláznivá
hračka v rukou dítěte
žena, co se usmívá
podivnej sen se mi zdál
dvojroli jsem v tom snu hrál
Na vlastním pohřbu jsem byl
a na hrob kytku si dal
Jak rozdvojený druhý já
představa dost bláznivá
hračka v rukou dítěte
žena co se usmívá
podivnej sen se mi zdál
dvojroli jsem v tom snu hrál
Na vlastním pohřbu jsem byl
a na hrob kytku jsi dal
V útulcích pro ztracený
upíjí smutek svůj z čistejch pohárů
vzpomínky štípou na duši
jako hejna dotěrnejch komárů
Kdo to tvrdí, že jsem to já
smíchem zakrývá svůj pláč
možná, že se nepozná
pod maskou skrývá svoji tvář
v tomhle světě je jen strach
barvu černou poznávám
jasně vídám, že jsem svůj vrah
funebráky potkávám
V útulcích pro ztracený......