Jak rozdvojený druhý já představa dost bláznivá hračka v rukou dítěte žena, co se usmívá podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku si dal Jak rozdvojený druhý já představa dost bláznivá hračka v rukou dítěte žena co se usmívá podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku jsi dal
V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch pohárů vzpomínky štípou na duši jako hejna dotěrnejch komárů Kdo to tvrdí, že jsem to já smíchem zakrývá svůj pláč možná, že se nepozná pod maskou skrývá svoji tvář v tomhle světě je jen strach barvu černou poznávám jasně vídám, že jsem svůj vrah funebráky potkávám V útulcích pro ztracený......