Já neumím psát velkou poezii
daktylský hexametr není můj svět
mám jeden starý svetr v kterém žiji
už moc let
Pan Havlíček než umřel na souchotě
učil mne velkou českou abecedu
a tak se poflakuju po životě
jak dovedu
Světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju
boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe povoluju
sám sebe zakazuju
ničeho nelituju
Jsem voják který nemá ani frčku
vojín co běží vždycky v první řadě
chrání mne jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě
S četaři absolventy hraju pokra
ale když přijde na lámání chleba
je jejich obuv suchá moje mokrá
jak je třeba
Světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju
boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe povoluju
sám sebe zakazuju
ničeho nelituju
Já neumím psát velkou poezii
daktylský hexametr není můj svět
mám jeden starý svetr v kterém žiji
už moc let
Pan Havlíček než umřel na souchotě
učil mne velkou českou abecedu
a tak se poflakuju po životě
jak dovedu
Světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju
boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe povoluju
sám sebe zakazuju
ničeho nelituju