H: Dům tichem zní,
Nahlížím
Do prázdných skříní,
Rolety stíní
Tvůj nový stůl,
Kam vrátil jsi klíč.
Smích
Zůstal žít v ozvěnách.
Už jen zbývá
Kufr, co skrývá
Ten stín po nás dvou,
Naši chvíli zlou.
Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
H: Netuším, co byl ráj
A co z něj jenom hrál.
Ze žil mi pil klid i žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
Jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
Že chce být sám?
A já svůj vztek ovládám,
Možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
Nevíš,
Kolik sil, lásko zlá, ještě mám.
H: Je polštář sám,
Kde byl pár.
Všeho je půl,
Půl světa mám,
Svůdná je noc,
Když pálím náš chrám.
Mým přátelům (H: přátelům)
I mé matce lhát,
Že život jde dál,
Jde dál jak si přál.
Klidně troufám si říct,
Že i na tohle mám!
Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc
Než těm vzdušným zámkům (H: vzdušným zámkům)
H: Netuším, co byl ráj
A co z něj jenom hrál.
Ze žil mi pil klid i
H+Sbor: žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
Jak bez obrazu rám. (H: jé)
Co prý má říct
Než jen, že chce být sám? (H: oh, oh, oh, oh)
A já svůj vztek ovládám,
Možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
Nevíš,
Kolik sil, lásko zlá, ještě mám.
H: Říkám:
Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
Netuším, co byl ráj
A co z něj hrál.
Ze žil mi pil klid i žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál, (H: chvíli tam stál)
Jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
Že chce být sám?(H: sám)
A já svůj vztek ovládám,
Možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
Nevíš,
H: kolik sil, lásko zlá, ještě mám
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál
Jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
Že chce být sám? (H: že chce být sám)
Já svůj vztek ovládám, (H: ovládám)
Možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
Nevíš,
H: že si svá křídla vzít nenechám.