Nejsem to já, ten koho znáš
Není to tělo mí a ví Bůh ani moje tvář.
Ani ten stín pode mnou, není můj
A slova odříkává hlas, který mi nepatří.
Nejsem to já, jen déja vu, je tvým hostem v domě,
Jen sny a tvý déja vu.
Nejsem to já, ta co ji znáš
Ta, která mívala strach mezi řádky číst.
A půlměsíc sevřených úst
Právě tak nepatří mi, nejsem to já.
Jen se ti zdám, jsem déja vu a tvá růže pro mě,
Sotva mi k ránu zavoní.
®: To se ti zdá, jako výkřik skrze tvá němá ústa
A do tvých snů vkročil stín bez těla.
Nezvaný host, věř mi nemá smysl chtít, aby zůstal
Jen se ti zdám a co s tím naděláš?
To já, nejsem ten stín
Nejsou to kroky mí a Bůh ví ani moje tvář.
A těch pár slov, pár krátkých vět
Já vůbec nevyslovil, nejsem to já.
Jen se ti zdám, jen déja vu, je tvým hostem v domě,
Jen sny a tvý déja vu.
®: To se ti zdá jako výkřik skrze tvá němá ústa
A do tvých snů vkročil stín bez těla.
Nezvaný host, věř mi nemá smysl chtít, aby zůstal
Jen se ti zdám a co s tím naděláš?
To nejsem já, ta co ji znáš,
Ta, která mívala strach mezi řádky číst.
Ten půlměsíc sevřených úst
Dávno už nepatří mi, nejsem to já.
Jen se ti zdám, jsem déja vu a tvá růže pro mě,
Sotva mi k ránu zavoní.