Půl osmé ráno běžím po schodišti dolů tam dole schránku se svým jménem pár let mám to co v ní najdu potom u psacího stolu čítávám v té chvíli cítím lehké chvění nebo závrať snad právě přišla zpráva dál že máš mě rád co ale čtu si to jsou upomínky na vrať akorát jak v tichu rán se dočítám jsem zlobivá jsem zlá nic nevrací dost poztrácí to jsem já v mé ranní poště znovu složenka mě čeká za parkování tam kde zákaz stání byl z knihovny zase chtějí vrátit F. L. Věka pátý díl jak tady vidím tak prý dlužím daně za psa a u pradlenky mám od října kombiné snad každý už mi svoji upomínku napsal jen ty ne jen ty ne no páni já jsem zlobivá jsem zlotřilá jsem zlá nic nevrací dost poztrácí to jsem já sto upomínek zkrátka v každé roční době sem dostávám tak jenom kam upomínku tobě poslat mám já se ptám vážně ptám tak dobře já jsem zlobivá jsem zlotřilá jsem zlá nic nevrací dost poztrácí byt v oblacích prý má no a co ty kde svoje rty a ruce máš to víš vždyť já tě znám ty sebe sám poztrácíš.