Když mi říká, že jsem krásná,
Hned jsem rudá jako mák a ne-li víc.
Jako naschvál si pak vlasy spustím,
Nikdy nevím dál, co na to má se říct.
Když se uklidním, odpovím
Na půl úst jen tak: Páni, ty jsi lhář.
Ale potají jdu k zrcadlům,
Jdu blízko k nim a prohlížím svou tvář.
Vždyť, kdo krásu nevidí,
Světu jí nepřidá.
Pochval strom a plno má květů,
Léto chval a děkuj létu a je bez mraků.
A kde slepě muž a žena jdou,
Nevidouce nenajdou plno zázraků.
Pochval strom za zelený listí,
Pochval jej a budeš jíst jablka červená.
A hlaď kytku zvadlou předloni,
A spolu s ní se rozvoní i růže tvá.
Jsi krásná, to mi řek,
To řek, balzám na mou líc.
A co zmůže skříňka líčidel,
Co make-up, pár slov je víc.
Vždyť jejich zvuk dal mé tváři smysl,
Jak ho dá krev tepnám a nebo toulci šíp.
Ano mám v sobě sedm krás,
Tak hleď, abys je nepropás, jen se dívej líp.
Vždyť, kdo krásu nevidí,
Světu jí nepřidá
Pochval strom a plno má květů,
Léto chval a děkuj létu a je bez mraků.
A kde slepě muž a žena jdou,
Nevidouce nenajdou plno zázraků.
Pochval strom za zelený listí,
Pochval jej a budeš jíst jablka červená.
A hlaď kytku zvadlou předloni,
Spolu s ní se rozvoní i růže tvá.
Pochval strom a plno má květů,
Léto chval a děkuj létu a je bez mraků...