(lyrics: kverd)
Kovově šedý sráz, čnící nad chladnou řeku,
pod pory kůže hřeje světlo nových světů.
Ve svitu vzdálených lun, lidmi nepoznaných,
nebe dneška již mizí, mizí zde v mých dllaních.
Ohromen barvou šera, skrytého v říčních tocích.
Oslepen jasem novy, bdící při mých krocích.
Pod nohama zebe, jako mlha padlý strach,
podlomen osudem zhůry hvězdných, chladných, cizích.
Drah!
Na strunách noci at'hrají, hrají vládcové prastaří,
tony mých tužeb a snů, tony jež nikdo nestráží.
Na hladinách nehybných jezer, kde stříbrné labutě s ní...
Ptím se vís mudrci skrytí, v kmenech, v horách spící,
proč víc a víc vadne náš svět, proč hasnou plameny svící?
Doléhá stále víc pocit, pocit ten v vitru mém dlící,
tak děsivě známý je plamen, pocit že jedna z těch svící je má!
(English)
Metallic grey steep slope rising above a cold river,
there is a light of new worlds that shines under skin pores.
In light of distant moons unknown to people,
the sky of today disappears, disappears here in my hands.
Enchanted by colour of darkness hidden in flows of river.
Blinded by brightness of Nova that is watching over my steps.
Like a fog is falling, there is a chilling fear,
undermined by destiny of star, cold, unknown
Ways!
Let the age-older masters play, let them play strings of night,
tones of my craving and dreams, tones that nobody guards.
On stagnant lakes' surfaces where silver swans are dreaming,
let verses of my words shine, verses in which I am always with her...
I ask you wise men hidden in trunks and sleeping in mountains,
why does our world fade more and more, the feeling which I have in my heart,
so dreadfully known is the flame, the feeling that one of the candles is mine!