Den se v růži skryl a z růže vůni bral,
tím jsi dlouho žil a kráse přísahal.
Mám už v tváři sníh, to léta můžou být,
s prázdnem slůvek tvých si sotva v písních znít.
To víš, že zůstanou, jak loukám tváře kvést.
Dál v knihách všech zázraků, mou písní zníš dál.
To víš, že půjdem k nám,
jak cestám zbývá jít.
Též dveřím, jež zívají, jak náruč toužení,
já dlaň tvou stále znám.