Aleš Brichta - Bílá paní lyrics

Dívka bledá ze starého hradu, co vychází nocí na cimbuří. Pokoj hledá a nenachází, její závoj zavlaje na věži. Záhadnou svou mocí čelo chmuří, bílý závoj nezamrazí. Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní, Kdo má rád bílou paní, ten vytuší ... Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích, Smutek vynucených vycházek po zaprášených síních. Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí. Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži. A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy. Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní, Kdo má rád bílou paní, ten vytuší ... Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích, Smutek vynucených vycházek po zaprášených síních. Když pak stojíš v mým zákoutí s pohledem do kraje z gotického okna, Tak málem tě to zarmoutí, že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna. Tvůj smích ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás. Její dech nás zastudí zachvěním vánku, neviditelná pro nás. Vždyť nechce být duchem, už nechce být sama,nechce být smutná, tak moc ji to schází. Z krve a citů, má lásko, nesmíš být bílou paní, Lásko, nesmíš být bílou paní. Má lásko, nesmíš být bílou paní, Lásko, nesmíš být bílou paní, Bílou paní, bílou paní...